Dušičková

..hmmm..když někdo zemře, je velmi často nejhlubším zdrojem úzkosti pozůstalých přesvědčení, že už te´d nemohou pro milovaného člověka, který odešel, nic udělat..přesvědčení, které jen prohlubuje a zatemňuje osamělost jejich zármutku..ale není to pravda..je mnoho způsobů, jak můžeme pomáhat mrtvým, a tím i sobě, abychom překonali žal...
:-)

26.10.2006 20:38:00 | isisleo

námám rád tyto dny které vzpomínají na mrtvé, na zesnulé bychom měli vzpomínat stále, možná jsem divnej když nikdy nechodím na hřbitov zapalovat svíčky ale ve mě hoří jedna svíčka pro všechny je nekonečná a prot asi nevidím důvad na hřbitov chodit. ted vím jedno: nemám rád ty dny ale raději jsem si přečetl tvou básen, pojaů jsi to velice zajímavě pro mě abstraktně což je pro mě poutavě

26.10.2006 18:50:00 | Pavel Kotrba

... a za oknem s ledovou krajkou...
... silueta s lehkou vůní..

26.10.2006 14:29:00 | Koprtinka

A listopad? Každý měsíc má své smutné dny. Ale taky ty, co usměv vykouzlí :-))

26.10.2006 12:11:00 | Roko

Já spíš nemám ráda Dušičky,jako takové. Na kolika hrobech svítí svíčky jen v těchto dnech a po zbytek roku jsou zapadnuté v zapomnění.A že si teď přijde k němu někdo poplakat? Pro vzpomínku na blízkého nepotřebuji náhrobek.
Teda kam jsem se to zas dostala :-(

26.10.2006 12:09:00 | Roko

...promiň, jsem to trochu přehnala,nezlob se...

26.10.2006 10:50:00 | Jarky

..zato své duše si tam dal pramálo...je to taková popisová stížnost...hospodská

26.10.2006 08:51:00 | Jarky

Nemáš rád listopad...tak ho....přeskoč...

26.10.2006 08:16:00 | smudlinek

No a já vidím
dotek... pohlazení...
podivné tiché zvláštní usmíření...
možná i uvědomění si svého já...
to, proč jsem tady...
a ne samotná...

26.10.2006 07:52:00 | Cecilka