Co když...

Co když se jednou probudím,
a nebudu to já.
Co když svět dlaní uhodím,
a budu se pak smát.
Co když se láska promění
ve ztvrdlost ocele,
co když to věčné vědění,
nebydlí v kostele.
A co když zhasnou hvězdičky
co v noci svítí na cestu,
co když ty krásné družičky,
zavraždí nevěstu.
Co když pak slza soucitu
už nikdy neukápne,
co když ta spousta pocitů,
se jediným pak stane.
Pak v jeden mocný okamžik
přiletí anděl zhůry,
podá nám bílý kapesník,
odfoukne noční můry...