Odcházení

Anotace: O člověku, kterého už nic nebaví a který dobrovolně ukončí svou cestu životem... Shodnost s názvem nové divadelní hry Václava Havla je čistě náhodná...

Klečím a jen zvracím krev,
z úst se dere děsný řev,
na duši šrámy, velká rána,
krví se už plní vana,
křičím do tmy z plných plic,
láska má svůj rub i líc,
vyčerpaný padám na zem,
kaluž krve vidím rázem,
marně volám o pomoc,
všude kolem temná noc,
žiletkou tnu další žílu,
v život dál už nemám víru,
všem lidem už dávno spícím,
chtěl jsem ještě pár slov říci,
nemám strach, však srdce buší,
tělo se už loučí s duší,
krev se stále valí ze žil,
žádná škoda, kdybych nežil,
všechen smutek, utrpení,
ten v mém těle už dávno není,
hlava klesá, usínám sladce,
netrvalo to tak krátce,
bolest hlavy, louže krve,
povedlo se mi to napoprvé,
pro celý svět plný zloby,
padám do smrtelné mdloby,
čeho se kdy lidé báli,
vidím jasné světlo v dáli,
nepoznávám už sám sebe,
vzpomínám na modré nebe,
házeli mi pod nohy trní,
ani nevím, kdo začal první,
nevyznal jsem se vůbec v ničem,
radši by mě ubili bičem,
a tak nepochopen dnešní dobou,
oněměl jsem těžkou mdlobou,
není žádné další cesty zpět,
opouštím navždy tento svět.