Život - ale jinak

Na prsou hada
cpeme se jablky,
v zbořeném Olympu
zíráme na ruletu.
Papež odloživ korán
kukátkem prohlíží si
z okna děvky,
Gautama lačně osahává
lesklé zlato faraonů
a chromý kristus
z věže v Minaretu,
zvrací zbytky prázdných slov.
Dychtivě polykáme
ze strachu z prázdnoty.

Osleplí andělé padají z oblohy,
chroptíc snaže dostat se
z ptačích sítí.
Prcháme.
Šílení koně s lidskýma očima
rozdupávají ty, kteří nestačili.
Marně hledáme spasení,
tma je v chrámu božím
a Milosrdný, znaven hříchy nalezenými
usnul v kaluži rozlitého vína.

Dým spálených měst
zakryl mrazivé slunce
jen stíny suchých stromů
jako kyvadla
nevědomky měří mrtvý čas.
Není útočištní,
hlavy nám sešly
a brána se už neotevře.