Dřevo když na ohni umírá,
voní
kouř v očích štípá,
bolí.
Dáma Nostalgie vedle tebe usedá
a k otevřenosti duše tě vyzývá.
Ta otevřenost v srdci pocit klidu rozleje
a zamračená tvář se konečně na svět usměje.
Vše těžké z mysli odchází
a nic již není nesnází.
Vzpřímeně vstáváš a odcházíš,
vždyť na všechny otázky
odpověď již víš.
Je to příjemné co do tématiky i zpracováním. Avšak dle mého mdlého rozumu by tomu více slušel verš volný, nikoli vázaný...Ale viz. výše :)
02.11.2006 16:20:00 | JirkaS