Snídám pokušení.
Svačím smutek.
K obědu ochutnávám marné touhy.
Druhá svačina? Proč den je tak dlouhý!
Smutkem se zalykám……
Už bude večer?
Večeřím touhy naplněné,
Ač Tvé srdce je kamenné.
Další den zas snídám pokušení.
Vše znovu – svět se nemění.
A tak to jde – život každodenní….
Svačím smutek.
Láska svět nezmění –
Tady žádná není.
Já v tom nemá jasno:-))) Je to jen výkřik holky, která se spálila tak moc, že už nevěří...
09.11.2006 10:41:00 | Ammazonic
¨chjo. kdybych měla ve všem tak jasno jako ty.. proč mi to jenom do tý palice nejde narvat, to, že láska nemění.. nic a nikdy. protože vlastně ani není... héj.. nauč mě to nějak abych to taky tak hezky pochopila
09.11.2006 10:12:00 | Zamilovaná do nezamilované doby