Pustinou svého srdce
Pustinou svého srdce
Mrazí břitva přiložená ke krku,
mrazí tvoje slova, co vzbuzují paniku.
Ošlehaná větrem listopadových přeháněk
kráčím pustinou svého vnitřního světa.
Uzavřená do svých snů,
uzavřená strachem z neznáma.
Hledím do našeho vztahu,
který je náhle vzhůru nohama.
V jinovatku s křídly mění se vyřčený dech,
všechno, co jsme budovali,
leží poraženo na zádech.
V mém pustém světě opadaly všechny stromy,
kůrovci pustili se i do koruny.
Zůstaly trčet jen hrůzu budící pahýly
a vzpomínka, jak jsme se TENKRÁT snažili.
mrazí tvoje slova, co vzbuzují paniku.
Ošlehaná větrem listopadových přeháněk
kráčím pustinou svého vnitřního světa.
Uzavřená do svých snů,
uzavřená strachem z neznáma.
Hledím do našeho vztahu,
který je náhle vzhůru nohama.
V jinovatku s křídly mění se vyřčený dech,
všechno, co jsme budovali,
leží poraženo na zádech.
V mém pustém světě opadaly všechny stromy,
kůrovci pustili se i do koruny.
Zůstaly trčet jen hrůzu budící pahýly
a vzpomínka, jak jsme se TENKRÁT snažili.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
pustinu stejnou v srdci mám
však snů o lásce se nevzdávám
blízko je Ten, kdo jediný rozumí
i když mozek pochopit to neumí
(alespoň ten můj)
tak tiše, s díkem tuto lásku přijímám
a opatrně šeptám, že taky ráda mám
...
10.11.2006 13:52:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Nejhorší z pustin.
10.11.2006 10:37:00 | smudlinek