Průvodčí
Průvodčí
Vlak jede šedivou podzimní krajinou.
Šediví lidé, všude kolem mne,
sedí uprostřed svých šedivých životů
jako pavouci, uprostřed pavučiny.
Já sedím mezi nimi
a dívám se na plačící nebe.
Náhle, jako úsvit ranní,
něco prosvětlí mysl mou.
Vzhléhdu a přede mnou stojíš Ty.
Pohádko líbezná, květinko jarní.
Usměješ se na mne
a já, vidím svět na chvíli opět barevně.
Leč chvilka je krátká, jak mrknutí oka.
Zmizíš dřív, než si uvědomím, kdo jsi.
Jen otisk razítka, polibek rtů připomínající,
plane na mém lístku.
Vesno!
Opustilas mne
a svět bez tebe, je opět nehostinný a tmavý.
Šediví lidé,
pohrouženi do svých šedivých životů,
opět obklopují šedost mou.
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
šedá je všude, cpe se nám do stínů...až by se člověk zamiloval
/jináč "Sýkorka" jako reakce na mou básničku se mi líbí, možná jsem se tam mezi těmi křídly našla, možná že jí chápu, možná že jí žiju... ,-))/
01.01.2007 23:04:00 | EsmE
znam,no...východní?nene západní,až u hranic:-)podle čeho jsi to tipoval?A ty jsi odkud?
12.11.2006 09:57:00 | Janis Joplin
mladá?oslovilo mě to někdy kolem patnácti.a ne jen ona,ale všechno okolo toho->hippies:-)
11.11.2006 11:49:00 | Janis Joplin
Fakt vydařené! I když jsem (byl) zástancem teorie, že báseň bez rýmu není básní, tohle mně asi přesvědčilo o opaku. Možná jsem se právě našel... :-) Děkuji!
10.11.2006 15:00:00 | Martyn
