V půlnoční ulici hledám
za cizími okny co sama nemám
rozvité věty pohlazení
nikde se neprodává co život mění
Touha se rozbolela
ztrácím se v ní celá
noční oblohou loudá se půlměsíc
dlaně mám spálené od žáru létavic
Tak těžce se dýchá
něhu dusí pýcha
stýskání posílám do dálky
je křehké jak skleněné korálky
Až listonoš přinese z dálky psaní
vystavím list s odpočtem daní
začnu se usmívat a bude mě hřát
ten zvláštní pocit ... co víc si přát
noční oblohou loudá se půlměsíc
dlaně mám spálené od žáru létavic
to je kouzelné poznání v doznání
03.01.2007 09:31:00 | Anny
k dopisu ti přidám tričko
dvě slova na něm budou stát,
jistě rozjasní ti líčko
nápis: Mám Tě rád...
:o)
zamilovaný listonoš J.C.s
16.11.2006 20:35:00 | j.c.
Přeji ti hodně rozvitou tu větu pohlazení.To se mi líbí nejvíce.Ale i to ostatní.
16.11.2006 18:58:00 | s.e.n
No vidíš, Haničko,
trochu stýskání tě sice navštívilo,
však okamžitě zjistilo,
že adresu si zmýlilo,
mezi dveřmi se rychle vytočilo,
někam jinam pak pelášilo...
16.11.2006 15:46:00 | Mourek
Listonoš za pár dní přinese ti víc než psaní...
přiletí k tobě z různých dálek objímání...
tak chystej vodu, na čaj bude třeba...
možná, že přivezen ti bude zase pecen chleba...
možná, že i polibků bude víc než dost...
ty naše babo...
stýskání?
Huš!!
Mysli na radost!!!
:o*
16.11.2006 15:40:00 | Cecilka