podzim ( listopad třeba )

Anotace: některý věci prostě člověk nechce ztratit, chce tu falešnou jistotu, že tu budou pořád

ten zastydlej puberťák
zas potahuje z komínů
a s rukama v kapsách
se šourá spadaným listím
se stejnou jistotou
bych chtěl každej rok
vysypat si cestu
mezi tvými bílými ňadry
( tím úžasným žlábkem )
skořicí
a jen tak bloudit prsty
s tvým roztrhaným dechem
ve vlasech
horkými rty nechat mizet první sníh
a poznat tu hořkosladkou chuť
země z tvýho klína

se stejnou jistotou jako on