Neděle

na nábřeží pod tmavomodrou klenbou
se šedavýma dlaněma nebe
sedělo dítě, co barvilo listy na žluto
i když se podzim ještě loudal po kalendáři
tak jako je doba mezi TY a JÁ
tak jako se ospale protoulat do opilýho rána
jako neslyšet všechny ty včerejší zítra
a s plynovou maskou obcházet soboty
a prosit o pár kapek slov co se vejdou do kapes
jako slunce utopený v modrých očích našich tužeb
tak jsem se stejně ztratila
po cestě odnikud nikam
z jednoho slova do druhýho
tak mi stejně utekla nit
a jehlou myšlenky těžko svážu se svými prsty