V den šedivý a chmurný,
v nenávistném stínu
velkého jinanu,
vyrostla růže.
S květem hrdě vztyčeným
čekala, až náhodný poutník
ustrne nad krásou její,
poklekne a přivoní si.
Činem tím
naplnil by se
smysl existence nebohé květiny.
Přišel však mráz...
Všechnu tu nádheru
vzal jí jedním dechem.
A krása zmizela.
Zbyla jen vzpomínka...
Přijde mi to jako přirovnání k světu lidí.. Člověk žije a žije, beze smyslu a když si myslí, že jeho život smyslu nabyl, tak se to ztratí...Pěkná báseň..
02.12.2006 11:41:00 | MishaX