Díry v zemi
a střelba.
Smrt je s námi všemi,
kamarádovi se proděravěla přilba.
Dostal kulku do čela,
smrtka ho pohladila.
Tohle se smrtko nedělá,
proč jsi ho pohltila?
Padá mu zbraň,
on pomalu kleká.
Všichni koukáme naň,
náš rozum se smrti leká.
Stojíme v zákopu
a koukáme na kamaráda.
Před chvílí řval:,,Já těm němcům prdel nakopu!“
Teď ale přišla zrada.
Před týdnem jsme dobili město,
také bylo spousty mrtvých.
Tak sakra, prosím tě, Bože, řeš to!
Omlouvám se ti za každý můj hřích.
Nechci zabíjet,
nechci už vůbec být zabit!
Vystřílel jsem zásobník.Musím nabíjet.
Jak rád bych se vrátil domu, na byt…..
Válka je smrt
a smrt je válka.
Život vojáka je škrt.
Pro naši čest bude postaven pomník a pojmenovaná skalka...
Nevím... nějak zvláště se mi to nelíbí... A napsat básničku o válce a smrti jen tak z nudy, tak to je vážně hloupost... A navíc na té básničce je to vidět... Promin, ale tohle jsem si nemohla odpustit, protože já se zajímám o válečnou literaturu a také o poezii... Takže... no.
A je dost těžké (a možná i nemožné) psát o něčem co člověk neprožil (a předpokládám žes válku neprožil)...
27.12.2006 13:37:00 | Marketka3x3