Až se ztratím...
půjdeš?
Za mnou?
Trpělivost přináší růže, říká se.
Já však již nechci čekat.
Vystačím si s bodláčím.
Až za sebou přibouchnu dřevěné víko,
dveře z mahagonové oceli...
Zaklepeš?
Smíš dál...
Brodit se močály, plížit se křovinami...
Chceš?
A koho se ptám?
Tebe?
Sebe.
*A koho se ptám?
Tebe?
Sebe...
Ten konec dodal na jedinečnosti celé básni... Skvělé!
28.12.2006 14:42:00 | Aro