Dny ubíhají a nestačí dát ani sbohem
Snad další ráno usměje se opět
na celý svět
Za mnou stín, za kterým se neohlížím
Ani netoužím po návratu zpět
O něco míň stupňů pod kůží
a větší dávka cukru po ránu
rozjasní den uvnitř mého světa,
kdyby náhodou chtěl smutně znít
Krásu jsem dala na druhé místo,
položila jsem ji na podlahu vedle Tebe,
ještě než jsi mě nechal odejít
A zítřejší svět usíná mi osaměle v dlaních..
...
stejně je s podivem, že ze smutku duše vznikají krásná díla
07.11.2011 23:35:32 | Lota
krásná...s nadějí....ST.
06.11.2011 21:16:02 | Maryje...
Nějakou naději tam vidím, snad ráno.
Hezky procítěné.
05.11.2011 21:54:49 | s.e.n
Až odplují chmurné mraky a slunce osvítí tvou tvář,
ty očistěna, a šťastná, uzříš svou svatozář :-)
02.11.2011 10:01:44 | Kars
Ladí k sobě i když to smutek obojí maloval...
01.11.2011 15:27:59 | labuť
Moc hezké..ST..
01.11.2011 13:15:33 | Květka Š.
Krásné prosmutněné.
01.11.2011 12:07:57 | Liška76
Tak ta básnička je moc dobrá a ten obrázek celkově podtrhuje tu smutnou náladu co bolí a vyzařuje z celé tvé básně .
Ale , já si říkám , že Bůh nikoho neopouští na stálo a zase bude určitě líp i pro tebe .
Srdečně zdraví Jirka
01.11.2011 08:38:06 | kavec