Zpověď

Anotace: -

Zpovídám se, nic víc,

za svitu měsíce, za svitu svíc.

Zpovídám se ze svých hříchů,

ve své duši, v nekonečném tichu.

Zpovídám se z nekalých úmyslů,

kdy jednáme jako zbavení smyslů.

Zpovídám se a bojím se, co řeknu,

ať mě má upřímnost nestáhne ke dnu.

Zpovídám se ze svého strachu,

bojím se každodenního krachu.

Zpovídám se z hříšných myšlenek,

kterými se prezentujeme navenek.

Zpovídám své bijící srdce každou chvíli,

chtěla bych, ať neustále sílí.

Zpovídám se, ach zpovídám,

někdy ani netuším, co všechno povídám.

Z žalu nad sebou vznikne ze zpovědi fraška,

někdy plná neupřímnosti, připomínáme šaška.

Se smíchem zpověď nevyjádří nic nového pod sluncem,

schováváme se a snažíme se být pulcem.

Nevím, proč bych se měla dál zpovídat,

na svou černou duši se sebekriticky dívat.

Nikdo z nás to neumí, proč bych to vlastně já měla umět?

Nechci se se lží na sebe bezvýznamně čumět.

Autor Rezka Štrochová, 04.11.2011

Přečteno 243x

Tipy 0

Komentáře (0)

Komentáře

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Návštěvnost