Střípky čekání ...

Anotace: Pro Aničku ...

...............................
...............................

Stále slyším v uších šumnění vzdáléného moře .
Jako by přibývalo zapomenutých vzpomínek ,
v kadlubu toužící duše .
Jakoby si někdo se mnou hrál  ,
dětskou hru na schovávanou .
Mezi lesními stromy a ještě ke všemu v naprosté tmě .
Chci jít někde úplně jinde ,
ale ten stále cizí mně pronásleduje .
Je pokoutný vrah mého myšlení , šílenec
neznající ani svého bratra .
Jen spurná slova nové básně ho mohou zastavit ,
v jediném okamžiku , kdy se přiblíží ,
až k duši  , která zněmí v tom čase ,
kdy schází ta správná slova ...

......................................
......................................

Nemohu pochopit svět , ani to co v sobě skrývá .
Nemohu hrát falešnou hru sám se sebou ,
když ani nevím , kde se berou slova  , co začínají náhle plnit
čekající duši ...
A jak by se mě někdo zeptal , jak vlastně vznikají básně ,
tak odpovím mlčením celého vesmíru .
Ale , pak si začnu myslet , že všechno je Božím darem ,
pro nás neposlušné .
I slova vět a rýmů  ...

Ale , v okamžiku , kdy začínám pochybovat sám nad sebou ,
někdo otevře potichu dveře a začne zpívat .
Potom poslouchám v tichu  a je mi všechno jedno ,
zda je peklo a nebe  , nebo nějací andělé ,
zde mezi námi ...

Zas po čase  uslyším tu píseň , kterou tak dobře znám ,
Každou notu i zpívající hlas .
Vždyť , tak umí zpívat jen čistá láska ...

.........................................
...