Sněhová Královna

Zdánlivě hvězdná tíš

však plna šelestů

vím já, jestlipak víš

co je jí do květů

 

mrazivých na skélku

bílých jak řasy Tvé

na šířku na délku

otevřou oči dvě

 

s rudými hloubkami

v zřítelnic lesklé tmě

s tlícími sopkami

nepatří jenom mně

 

leč taky zrcadlům

zamrzlých jezer snů

mých k nim přimrzlým rtům

jimiž víc nepohnu

 

nežli snad vydechnu

tlících snů popílek

jenž proniká všechnu

tmu z dětských postýlek

 

polštářů zasněných..

Sněhová Královno!

- do očí padá sníh

v nichž netaje rovnou

 

Vánoční hvězdná noc

pohádkám rozumí..

od Vánoc do Vánoc

čas je neošumí