Zapovězené polibky touhy

Recyklovaná vůně zapadajícího slunce

uprostřed zamrzlého říčního zrcadla,

bez praskliny a křivé hrany noci,

voní jako komáří krev a larví sliz,

to vše obalené v hávu třpytu

až zrak přechází pozorovatele,

který mlčel a nyní je veden

vlastníma očima, pryč

do skrytu za oponou,

kde vidí cenzurované

scény Života samého,

ale i své nejtajnější lásky,

které jsou stejně krásné

jako poprvé, stejně svůdné

s rty zamčenými na klíč,

aniž by se mohl letmě dotknout

těchto zapovězených polibků...

 

…naposledy neměly ústa zamčená…

 

a jejich obranné postoje

mu jenom dotvrzují,

že žena se nedá tak lehko svést…

 

…jako hračka, do které někdo píchá špendlíkem,

aby byl ukojen chtíč hravé sexuální touhy…