V žaláři bezcitnosti lidí
a v citech za které se stydí,
tam v chrámu pokryteckých bohů,
s touhou, již stěží popsat mohu,
se cestou nejkrutějších tvorů,
rozhodli trestat znaky vzdoru,
aby těm, kdo jim v cestu vstoupí,
předvedli, jak moc byli hloupí.
V zákonech, které porušují,
v místech, kde tvrdost volně bují,
na květech zadupaných v zemi,
hlásají, velcí, mezi všemi,
jež temno vlastních slov a niter,
uhladí větou „Bůh je přítel.“
Hledaje vlastní očištění
špiní pak druhé napříč zemí.
Nakonec tady totiž vládne
jen srdce kamenné a chladné.
a pouty krutostí i žalu,
podléhá potom všechno zmaru,
Nakonec tady totiž vládne
jen srdce kamenné a chladné.
a pouty krutostí i žalu,
podléhá potom všechno zmaru,
........lehce depresivní ale přesné......S.T.
11.03.2012 07:24:54 | ZILA78
..snad všechno nebude jen zmar .-)a kdo ví vůbec co o Bohu...jen samé otázky a mizivě málo odpovědí,spekulace a intriky ty světem vždy vládnou,prostě využít Boha jako zástěrku,jak se to komu hodí a když se to posere tak za to přece může ..no Bůh,je to tak prosté :) Ale věřím že to se světem ještě není tak zlé..i když fakt někdy ,prostě temno. Napsaný to máš zaujímavě až jímavě :)))
07.01.2012 09:20:34 | xoxoxo