Blues o krásách světa

Anotace: moje první báseň o "krásách" světa

Odraz trubky chvěl se celým barem
Existenciální trosky polemizovali
u sklenice piva
Za zvuku tiché hudby
Nesla se prachem
zvonila o nedopité půllitry,
přeplněné popelníky
byl to hroznej pajzl

Slyšel jsem ty bezduché duchy
Hovořit o smyslu
Života,
Nebo smrti?
Kdo ví..

Dopíjím osmou sklenku
Proč jsou všechny hospody tak krásný?
Těm všem řečem náhle rozumím.

Hezká holka sedí u baru
Pozvu ji na sklenku
Záchod je taky nádherný
Kdo ví proč?

Ty fetky už do baru nechoděj
Svinstva lezou do peněz
Nemaj čas, čekají na Muže,
Absťák má kurva rychlý nohy

Tu hezkou holku už jsem nikdá neviděl
Je to škoda, docela to uměla
„Cože? To snad ne!..“
nějaký snob v košili a kravatě
řval do telefonu,
hnisající ruce
prázdné oči
oči vraha
zápach hniloby
hlas mu přeskakoval jako poškrábaná deska

a ten černoch pořád hrál tichou hudbu
v tom baru na kraji města
venku byla tma
měsíční zář zaplavovala křivolaké uličky,
nádhera!!!
Zévláci kempili na lavkách
Puch sraček nesl se tím krásným večerem
Vlk na skále vyl píseň přenádhernou
O chudobě
Zlobě
Životě v hrobě
Dětství
Mládí
Veškeré kráse světa
Globalizačních problémech
Politice
Anarchii
Anorexii
Rasismu
Teplu domova
Ohni,
Vodě,
Vzduchu
..Zabte to ušlechtilé zvíře!!!

Karel mi jednou říkal:
„Mistře, proč to tak protahovat?“
a já na to:
„Dobře, končím..“