"Drama"

Anotace: -

Opuštěný proud

jen plout, jen plout

vesmírnou lodí,

neviditelné schody.

 

ROD tmy, ROD světla,

LÁSKA dává dostatek tepla,

vrak na dně písčitém,

vrakovitá občas jsem.

 

Nacházím Tě dnes,

ples přináší mi stres,

věz, že vody je i jez

a Kristus Jeza nes!

 

Počítám, až mi z toho hrabe,

rábi, rabe, kolik vody nese Labe?

Průtok, povodeň, příměří,

rábi, rabe, řekni sám sobě: "Kdo věří?".

 

Mohla jsem být lepší ve všech směrech

v počtech, jazycích, hudbě, úhloměrech.

Mám jednu výhodu: "jsem žena",

tím končí divadelní scéna.

 

Začínám, snad mi síly budou stačit,

prozatím těžce zvládám učení i práci.

Tlačí mě, tlačím se a vím, že smím,

smím ono a to, víc prozdradím...

 

Chci vidět: OTCE, BRATRY, MUŽE,

samota - úděl žen, matek, družek.

Růže je bůžek, je tisícinou ze sta,

Příroda, Bůh a Hvězdy - černá cesta.

 

Nevěstou bych už ráda byla,

ze síly své jsem povolila.

Těší mě sníh a bílé stopy,

mopy, kbelíky, sena, snopy.

 

Chybíš mi vážně, nemám kliku,

oblék jsi sutanu místo fíků.

Nezajímám se o politiku, jen stěží

vím, který tok v jaké zemi leží.

 

Věřím, tak jako malá na pohádky,

na výjimečné bouře, hádky.

Z látky ušiji šaty a možná taky

koupím si obraz: "vlčí máky".

 

DNA pošlu k rozboru a pak můj táta

řekne mi, zda jsem sedmá nebo pátá.

Chvátám, až mě čas zcela unaví,

pak zapomenu na diktát a zahledím se do dálavy.

 

Tak řekni upřímně: "Jsem Tvá dcera?".

Říkáš mi: Amálie, Sofí nebo Věra?

Od rána do večera a z večera do rána

jsem na kousky rozštěpená a do zrníčka sebrána.

 

Kolik času ještě promrháme?

Odpověz muži, otče, Pane!

Vždyť tolik na tom světě máme

a nakonec se nepoznáme, nesetkáme?!!?

 

Řekni: ANO a mysli: ANO,

zbytek nám půjde přece samo.

Zavři se nedůvěry jámo a tlama

tygra či lvice řve: "JSI SAMA!", "I když si žiješ mezi NÁMA."!