Zvíře

Anotace: Stará básnička, moc stará..

Stopa srdcovitého tvaru,
Mé tělo se dostává do varu.
Vidím jeho oči,jako uhlí černé,
Vidím jeho rty,nemohly být věrné.
Ruce plné jizev a otoků,
Nevěřím ve svět plný zázraků.
Hlas jako medvěd hrubý,
Když promluví, každý je tuhý.
Dvě křídla a úcta žádná,
Ta jeho tvář je vyloženě ,,vábná“.
Mám strach,věřit se mu nedá,
Každá čistá duše je z něj bledá.
Nezná čisté úmysly,
Zní to jako výmysly.
Čekám na pravou chvíli,
Až dojde konečně k cíli.
Ke hřbitovu plném nevinných obětí,
Ke hřbitovu,kde ani ptáci neletí.
Tam leží jeho oběti a ozývají se den co den,
Doufají stejně jako já,že je to jen sen.
Bolest a úzkost zní v posmrtném hlase,
Ty nevinné oběti se musí prohýbat v pase.
Seznam,který uprostřed černého pekla stojí,
Ten,kvůli kterému se ho každý bojí.
On nezná věrnost a lásku,
Hledá nějakou krásku,
Je sobec se srdcem z kamene,
Zavraždí koho chce,a kdy se mu zamane.
Má zlomených srdcí sbírku,
On má moc ve svém bílém pírku.
V pírku,které někde tajně ukrývá,
Kvůli nenalezené lásce mu sil ubývá.
Snad jednou promění se jeho srdce,duše a tvář,
A on přestane být lhář.