Rozcestí

Anotace: Člověk jde životem jako po dlouhé cestě. A pak, jednou, dojde na rozcestí a neví kam jít dál.... Promiň, že jsem tě nechala jít dál a odbočila. Nešlo to jinak.

Už bych tě nepoznala...

Ty oči bez jiskry,
tráva mi tě vzala,
teď pozdě litovat
pro noci plné hvězd,
octl ses na tisícáte z cest
a šel jsi pořád dál,
už není nikdo,
pro koho bys uhýbal.

Z modrého nebe spadla zlatá slza
a ozářila celý svět,
odpusť, prosím,
už je to naposled
co pro tebe z duše kane...

...pro holky uplakané
jen smůla růže nosí.

Avšak do bílé vázy se ty černé nehodí.