Proč?…
Proč?…
Jak hejno vran usedají na ramena
a studí jako tvář vichřici nastavená.
Myšlenky tázavé, neodbytné,
ty, mého smutku nenasytné.
Ty mlčíš a mně to nedá,
otázka „proč“ ve mně hlodá…
a studí jako tvář vichřici nastavená.
Myšlenky tázavé, neodbytné,
ty, mého smutku nenasytné.
Ty mlčíš a mně to nedá,
otázka „proč“ ve mně hlodá…
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.