SLUNÍČKOVÝ STRACH

SLUNÍČKOVÝ STRACH

Anotace: Kamarád mi říkal, že se tu už dlouho ode mě nic neobjevilo...

„Ty se mě bojíš?“
Pořád slyším
tvůj hřejivý hlas.
„Nebojím.“
Tak marně tiším
pravdu zas a zas.

Bojím se…když jsi daleko…
To bojím se strachem květiny,
které se na sluníčku daří,
však které i deštík nevinný
voňavý kvítek zmaří.

Bojím se…když jsi nablízku…
To bojím se strachem planety,
jež putuje po stejné dráze
a dovolí-li si zálety,
zhatí svět dosud v rovnováze.

Bojím se…když jsi se mnou…
To bojím se strachem Daidala,
jehož syn se nechal svésti,
až křídla se na těle mu vzňala
přemírou vřelého štěstí.

Bojím se tak krásně, cele
však hrůzu mám, že snad
řekneš mi jenom posmutněle
„Vždyť nemáš proč se bát.“
Autor Tinwen, 03.01.2007
Přečteno 340x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Našlehaný sníh ze všech těch kraslic... Některé věci se prostě dějí, stačí jedna cesta vlakem z kinosálu na Nádraží. (T., ... opravdu to nutně neznamená zraňovat, je to přesně naopak.) Člověk si může věřit, čemu chce, a já jedný takový jednodchý větičce věřím už dost dlouho na to, abych věděl, že to všechno za trošku toho opojnýho strachu stojí. Ať si říká kdo chce, co chce!

04.01.2007 06:27:00 | Koci

Díky T. Vidět světlo přes svářečský černý brejle dost dobře nejde. Vlastníma rukama sundat nejdou, jen těžce.

03.01.2007 22:37:00 | Brouzdal

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí