Absence neveselého smutku

Anotace: Upřímný úsměv přichází z projevů nesmělých stavů, pohlazen myšlenkou na dávný tanec slunce po vzdáleném horizontu, takový to prožitek nikdy neodchází, nikdy nezapadá.

Smuteční průvod a oáza radosti,
neznámost schopnosti sladkého bytí.
Utkvěl jsem navěky uprostřed pohledu,
co čeká na zázrak v chřadnoucím žití.

Vzdálené volání a okamžik žalu,
uprostřed stmívání veselých dní.
Nečekám na konec, nehledám začátek
snad jen si namlouvám utkvělou představu, to není konec zde se jen sní.

Den jak život ve vánku,
život jak den z červánku,
co unikl z povětří.
Z povětří jemného žití, už na mě nevolá,
už nešeptá vzpomínej, už jen smutně kráčí od mé mysli.
Naposled zvolá, usínej.