podnícen...

bylo to hodinu před svítáním
svět byl ještě šedivý a nehybný
kolem se rozprostírala
taková pohoda
že ve vaně s teplou vodou
zažijete stresovější situace
a já si četl rozpravu
o měnících se obdobích
od jednoho dávného mistra
když jsem v kamenné změti
zaslechl radost
zprovozněnou tak libým zvukem
že tropická pláž je proti tomu
hlučným místem...

ta melodie plápolala ve vzduchu
jako vlajka na žerdi
a něco z toho zpěvu
přenášelo z teď a tady
do kvetoucího lesa mysli
kde pobíhám nahý
jako motýl přilepený na projektilu
s barevným lízátkem…

pak jsem ji spatřil
ve vlasech měla sníh
který roztával
teplem jejího těla
v měkké narůžovělé kůži
hladké a hebké jako hřích
a rubín na jejím hrdle
se opíjel denním jasem...

otočila se ke mě a povídá
prý se často usmíváte
nesprávným věcem...

to ano
ale jenom ve světle těch
co se neusmívají ničemu...

zahleděl jsem se
do hor
těch chladných modrošedých obrů
s rozježenými útesy hřív
a bílým popraškem na ramenou
tam kde vane vítr
z vysokých vrcholků
a jako její vlasaté praporce
vlají dlouhé chocholy
ledových krystalů...

zdálo by se
že tě mohou pohltit
možná nejsi nedotknutelná
ale máš nekonečně mnoho tváří
a v hlavě každého novice
získáváš novou identitu
jsi součástí života
ani vinná ani bez viny
těsně spjata
s věčně proměnlivým světem lidí
v němž přebýváš…

má tajemná Sparksy…