Jinde čekají kopretiny

všichni jsme štvanci
a my pak nejvíce,
děti,co na dospělé si hrají.
tak...dejte mi šanci,
sám jste jich měl tisíce...
byť Vaše oči příliš nevinné se zdají,
(plamínky přehlédnouti nelze.
otázkou,pro koho hoří...)

já vím,že nejste rád
a že je Vám to k smíchu...
tak odpusťte,ale já
za všechno možné
jen za city nemohu.
(kdo mi Vás může vyčítat?
vždyť by to byl hřích...)

co vlastně může chtít,
kdo o životě jen píše...
jsem zvyklá,že mě míjí,
všichni jsme totiž štvanci,
doba si to žádá
(jen rytířů už se nedostává...)

Kdo mi může vyčítat,
že často se sny smilním...
jen cítit samet Vašich dlaní
(jak hladíte ji po vlasech)
a Růženka dál spí,
když nikdo ji nepolíbí...
Princové se trní bojí,
když jinde čekají kopretiny...