Prosba o přátelství

Anotace: Moje pojetí přátelství v pubertálním zoufalství...

Závislej sem tvoreček,
chystám si už hrobeček,
na dně jezera,
to jsem nechtěla…

Padám ke dnu vzpomínek,
zhas naděje ohýnek,
ve tmě tápu,
samotu svou chápu.

Prosím pojď sem,
pomoz mi vstát,
pomoz mi dýchat,
buď za mě rád.

Až budu ke dnu padat,
až nebudu nic zvládat,
chyť mě a pomoz mi vstát,
pomoz mi cit zase znát.

Prosím řekni že jsi se mnou,
že mraky slz se přeženou,
že zaženeš smutné chvíle,
že bude zas jen mile.

Veď mě, veď mě, veď mě tmou,
víš že půjdu za tebou,
veď mě i když nevíš kam,
jinak už k smrti blízko mám.

Podrž mě ať nespadnu dolů,
řekni že zvládnem všechno spolu,
otři mi z tváří slzy,
řekni že na smrt je brzy.

Až budu temnem ke dnu plout,
příteli, přijď mě obejmout,
zazpívej mi o naději,
na tebe se pousměji...

 
Zůstaň se mnou v každé době,
dříve než už budu v hrobě,
uvědom si co se děje,
že srdce emocí se chvěje...

 
Mé slzy hořké, bolestný řev,
když mě opustíš, poteče krev... 
Při mně prosím vždycky stůj,
pro tebe žiju příteli můj...

 
Zažeň ty mý smutky pryč,
zlý vzpomínky navěky znič.
Řekni že je pro co žít,
že v tobě mám co můžu chtít...

 
Že navždycky jsme přátelé,
že bude zase vesele.
Prosím!