Střechy.
Červené,
krásné,
melancholické,
to jsou střechy.
Jen se na ně stačí podívat,
a dostaví se,
klid.
Ticho v duši.
Ale!
Pro ty,
co mají špatné svědomí,
znamenají střechy,
neklid,
pád.
A pro kominíky,
každodenní rutinu.
Vítej na literu! Pěkná báseň. Líbí se mi ta forma. Přestože je na některých řádcích jen jediné slovo, dílko neni obsahově chudé. Alespoň ne z mého pohledu. Celkem zajímavé zamyšlení. Jen mi tam trochu nesedí slovo neklid. Dávám 80% protože mi tam chybí nějaký víc osobn přístup. Což rozhodně není chyba, to já jen hodnotím čistě subjektivně.
11.01.2007 18:43:00 | Košťák David