Polibek?

Anotace: Řekli jsme si, že se potkáme. Těšili jsme se na sebe jako na společnou procházku. Ale...

Řekli jsme si, že se potkáme.
Těšili jsme se na sebe jako na společnou procházku.
Ale zdraví kletbu vytýkáme,
Ovšem zase si píšeme Áčko do, jako do třídní knihy docházku.
Měli jsme plán,
který vypadal nadějně.
Ale skončil otázkami ptán,
avšak ne lhostejně.

Ty sama procházíš nádražím.
Já plný vzteku dřepím doma.
Jakou já lest na plíce nastražím,
aby duše obou nebyla strohá?!

Tělo ale bojovat nechce.
Čas plyne, ale nápady dochází.
Každý šlapeme po jiné stezce,
avšak nápady jen hlavou prochází.
Ať se snažím jak se snažím,
jen vztek to ve mě budí.
Ani trochu čas nemařím,
v plicích divné se děje hnutí.
Vstávám a pokouším dělat kroky.
Ty už dávno jedeš lístek kupovat.
Z bolesti chytám se za boky,
leč se mi snaží tělo pohyb diktovat.

Co dělat, abych tě viděl, políbil.
Nebo jen zamával na rozloučenou?
Kdybych ti to už den zpátky neslíbil,
a teď dostal astmatem za vyučenou.
Biji se do hlavy,
protože pro mě hodně znamenáš.
Cítím větší návaly,
o kterých ani trochu šajn nemáš.

Pískot hlasitý jako siréna.
Kašel zní jako lví řev.
Má duše tvou nezodpovědností nařčená.
Nevidíš, že tu právě potím krev.

Přemáhám se jít jen do kuchyně.
Vzít věci a rychle vypadnout.
Důvod je jméno mé Bohyně,
jenž chci u vlaku s kytkou přepadnout.

Nakonec jsi dojela na určené místo.
Zvedám telefon, ale ne moc šťastně v něm zníš.
V myšlenkách mi říkáš:,,Ty jedna PIZDO!"
Ale proč aspoň teď pro klid mozku víš.