Pohádky

Anotace: :)

Z dračích úst když oheň plane, 
a blanitá křídla vynesou je výš
Až na nebe malované 
Kde hvězdy mají svou skrýš
co svírá zemi jako neprostupná mříž

Tam někde v dálce na oři proklatém,
Žene se zloduch za smrtí za zlatem,
Žene se za slávou za kusem svobody, 
Dojede na říční břeh chladné šedé vody,
Čísi ruka polapí ho, 
nestihne ani vyjeknout,
nestihne se nadechnout...
Vodnik ho stáhne na dno- na své hody,
Kde on je hlavní chod,
kde bude navždy plout...

Pro svou kořist mužík nevšimne si, 
jak pozde z večera, 
V červeném kabátu prozpěvuje si, 
Dřevorubcova dcera, 
Co natrhat květiny k vodě se vydala, 
Zloduchova koně cestou potkala, 
Jež vyděšeně ržál,
Zběsile hnal se v dál,
I ona mohla být tou duši jedinou,
Už navždy ukrytou pod vodní hladinou,
Chudák ani netušila, jaké štěstí měla...
S kytici odešla,

když lesem vlčí píseň zněla...

Vítr vane mezi korunami stromu,
Volá malou holčičku, volá ji domu,
Nikdo ho však nevidí, nikdo ho neslyší,
Jen červený kabát vznese se k nebeské výši. 
A vlčí píseň vítr v lese stále slyší...
Možná zas takové štěstí nemela..

Tisíce příběhů na křídlech anděla,
Vyber si jaký chceš, jen abys věděla,
Nejsou To jen pohádky, 
Ne tak docela...
Jestli mi nevěříš, tak jen to zkus,
Přečti si jednu z těch strašidelných hrůz, 
Třeba nakonec zjistíš, že ten kabát nebyl červený,
Jen slzami karmínu zbrocený.. 

Na pohádky věřívám, 
Když noc se dnem se mine, 
Tichou píseň slyšívám, 
Vábivější než jiné.
Jsou to noty poskládané
do libozvučné melodie, 
V srdci houslovém prudký žár plane, 
Když píseň se do noci vryje 
a schová se do paměti- jen tak neuletí,
povídá o dětech co kráčeli mezi stromy, 
Teď z hlíny a pod zemí mají své domy... 

Na pohádky věřívám, 
Ať už se budím nebo jdu spát, 
Pokud mi nevěříš, nevěř si. 
Ale taky by ses měl bát.