Anotace: jazyková hra o výpovědní hodnotě a intimní síle slov a myšlenek nevyřčených explicitně.
Zachutnáš vždycky tak polorozvitě,
když svlékáš těla mých vět
a rozvíjíš věty těl.
Zasvěť mě ve svůj svět!
Svět štěstí i splínů
Mluv ke mě aposiopesemi očekávaných činů.
Zachvění neřečeného zbaví nás stínu
a zahojí trhlinky od trnů růže.
Mluv ke mě aposiopesemi očekávaných činů
a tak jenom brouzdej dál po perleťovém hmatníku mé kůže.
Když se svlékne tělo věty, vznikne tak věta holá..vlastně, že? Moc se mi toto dílko zalíbilo, hned na první přečtení. Ne že bych mu nějak extra rozuměla, to bych kecala, ale co na tom sejde. Hezky použitým slovům netřeba rozuměti zcela úplně, abych tak řekla. První sloku mám nejraději - těla a věty, svlékání... to je to na čem jsem se hlavně zasekla.
Mimo tohoto komentáře, dovolím si dát ST.
09.09.2012 10:51:53 | Kropydlína Škopounová