Stíny neomylných

Anotace: Už dlouho jsem nenapsala žádnou básničku - asi jsem se nepotřebovala z ničeho vypsat - ale dnes se mi jedna téměř sama napsala na papír. Básník ze mě asi nikdy nebude - o to ani neusiluji (ha!) - ale jako ,,výplach" mi poezie vždy skvěle poslouží :-)

Syrová intimita noci mi zakalila zrak,
vidím obrysy světů, tvojí něžné krásy,
v linkách jak v oblacích pasou se slova,
v tvých očích je odraz mojí spásy,

Poslouchám tichých srdcí šum,
ztrácím to, co jiní v barvách nacházejí,
v knihách podtrhané lži, zmar a zloba,
těžké hříchy, které lidem procházejí,

A přesto vidím naději,
zmlácenou milenku s milými ústy,
jejíž steny se nesou hlučnou neomylností,
a jedinou jasnou pravidelností,
je tlukot tvého srdce...v mé hrudi.