V koupelně
V koupelně
Ve váze suché růže, zbytky někdejší krásy.
Plamínek svíčky, stříbrné prstýnky,
pod ztěžklými víčky schované vzpomínky.
Na co asi?
Tichounce povídá pohádku,
plamínek, vskutku malý.
Tichounce povídá pohádku
a růže poslouchají.
O čem asi?
O mládí, o lásce, o naději,
o snech, co stáří zabíjejí.
O dávném, o tom, co bylo,
a o tom, co z toho zbylo.
Proč asi?
Poslouchají růže, bublinky z mýdla i stříbrné prstýnky.
Poslouchá, kdo může, poslouchá pohádku, poslouchá vzpomínky.
A paní, ani stará, ani mladá, už nečeše si vlasy.
Ta paní pláče.
Pro koho asi?
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskVítám tě na literu :-)
Líbí se mi tvoje básnička.. má něco v sobě :-)
13.01.2007 22:21:00 | no
Autorovi za dávám sto. Moc hezké obrazy. Je znát vypsaný rukopis.
13.01.2007 22:19:00 | černočerný
Radost je číst takovou báseň. Povedla se. Je výborná.
13.01.2007 22:18:00 | SadLily
Tahle báseň je moc krásná.
13.01.2007 22:13:00 | Terakota
Je to dobré, je v tom velký kos citu.
13.01.2007 22:10:00 | Blazius
Jééé, zase jedna z básní, která člověka vezme za srdce.. představa té ženy, jak se ve sluneční záři koupe v pěnové vodě, sem tam proložené rudými a růžovými okvětními plátky. Slunce zapadá a ona je moudrá životem, usmívá se sama pro sebe a snad i pro zrcadlo pokryté prachem... Tak to na mě působí, nostalgicky a něžně... nevím, jestli to tak bylo myšleno, ale je to opravdu moc hezký..
13.01.2007 22:01:00 | Dilla