V koupelně
V koupelně
Ani stará, ani mladá, češe si paní své dlouhé vlasy.
Ve váze suché růže, zbytky někdejší krásy.
Plamínek svíčky, stříbrné prstýnky,
pod ztěžklými víčky schované vzpomínky.
Na co asi?
Tichounce povídá pohádku,
plamínek, vskutku malý.
Tichounce povídá pohádku
a růže poslouchají.
O čem asi?
O mládí, o lásce, o naději,
o snech, co stáří zabíjejí.
O dávném, o tom, co bylo,
a o tom, co z toho zbylo.
Proč asi?
Poslouchají růže, bublinky z mýdla i stříbrné prstýnky.
Poslouchá, kdo může, poslouchá pohádku, poslouchá vzpomínky.
A paní, ani stará, ani mladá, už nečeše si vlasy.
Ta paní pláče.
Pro koho asi?
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Jééé, zase jedna z básní, která člověka vezme za srdce.. představa té ženy, jak se ve sluneční záři koupe v pěnové vodě, sem tam proložené rudými a růžovými okvětními plátky. Slunce zapadá a ona je moudrá životem, usmívá se sama pro sebe a snad i pro zrcadlo pokryté prachem... Tak to na mě působí, nostalgicky a něžně... nevím, jestli to tak bylo myšleno, ale je to opravdu moc hezký..
13.01.2007 22:01:00 | Dilla
