Nocí až za okraj šedi

Zpívající noc,
co tryská zpoza elektrických drátů

Noc plná stříbrných korálků,
vykvétající v plaché otazníky

Noc tak chladně nesmělá,
prostá doteku,
však všudypřítomná,
zarývá ostří samoty pod povrch,
vibruje skrze všechny buňky těla
až do úplného nevědomí

Noc rozechvívající tóny skryté za oponou
Noc věčně mlčící
Noc utopená,
plovoucí břichem vzhůru

Noc bez peří,
vkrádající se pod nehty,
šumící jako rozbitý televizor

Noc, co s potměšilým úsměvem
škube vlasy slastného zapomnění
a staví nás zcela nahé a obnažené
do záře reflektorů

Noc připomínající doširoka otevřené oči sebevrahů

Noc plná ticha

Ticha, co neléčí,
ale už ani nebolí,
neboť otevírá se
a dává prostor
růst