Výkřik ateisty

Ty tam nahoře, kdož vlastně nejspíš nejsi..

dej mi naději, naději v lepší zítřky..

Rozsiť Slunce, ozáři kostely..

ty dávné chrámy, jenž pro Tebe byly stavěny..

Z posledních peněz chudiny, co místo chleba

hleděla v najivní víře, věřila ve spásu.

V zámku času uctívala, ve stínu krucifixu..

Pod emblémem s okem se chvěla, že chráníš jejich cestu..

Tak mi postav chodník, stejně si vedle

vedle vyšlapu cestičku..