Tajemné chodby
jejímiž útrobami,
světla loučí
jen těžko
plně prostopí,
mrazivé večery
a stejně jak tento
zahřeje bytí zkřehlé,
jen těžko
sálavé teplo
z plamenů,
nevyřčená slova
vepsaná
do starých omýtek
popraskaných zdí,
odpitý pohár,
snad stokrát ohmataný,
zabarvený do ruda,
možná od zbytečných
křivd
a jen v uhlících
z ohně sršících
vidíš světlo
svých budoucích dní..
..kdo tohle vlastně chápe..
??
To je pěkná myšlenka a moc hezká forma básně.
Líbí se mi moc ten verš o ohmataném poháru zbarveném do ruda od zbytečných křivd.
20.01.2007 17:21:00 | s.e.n