Sedím tu v tichu, čekám.
Jedna hvězda už na nebi vidět není. (nebude)
Někdo by řekl, že jich je na nebi ještě dost.
Ale řekl by to, kdyby to bylo ta jeho?
Ta, která svítila jemu?
Sedím tu v tichu.
Nejen mě hvězda zhasla i jiným svítila.
A Ti a já přišli jsme jí říct, zatím sbohem.
Zatím, protože kdyby tohle by konec,
já chtěl bych zhasnout s tebou.
Sedím tu v tichu.
Chlad okolo mě.
Snažím se ho zahnat, vzpomínám.
Vzpomínám na teplo tvého světla.
Vzpomínám na tvůj úsměv.
Vzpomínám na Tebe, příteli.
Vzpomínám a vyhlížím do dálky,
kde brzy uvidím tě.
Pak zas budem spolu,
Ty, Já, My.
Všechny hvězdy spolu a navždy.
Tam kde není křik ani bolest, pláč či smrt.
Sedím tu v tichu s nadějí na ten čas krásný a lepší.
Na čas s Tebou.
Ahoj, z téhle básně mi lezl mráz po zádech, protože se mi líbila proto, že jsem také zažila smrt babičky v poměrně nízkém věku..a jeden pohřeb mi opravdu stačil...až když někoho ztratíme, tak si uvědomíme, co pro nás znamenal...proto je důležité dávat milovanému člověku najevo city, třeba každý den...dokud není pozdě...pa Martina
22.01.2007 14:28:00 | Silent Storm
Vím jak smrt bolí a pokud někdo tvrdí, že časem přebolí, nevěřím tomu, protože stejně každou noc před spaním rozmlouvám s tím, co mi odešel...
A užij si zkouškové:) Báňskou jsem měla moc ráda.))
20.01.2007 20:01:00 | Sunny