Lyhyt apatia

Nehybná je socha v pravém poledni
To její stín čeká na svou betonovou pouť
Kdy zbožné jsou jenom prosby a sevřené ruce mučedníků při oltářích
Narcis vytesaný ve skle s vodou tekoucí po týle i nádherných rtech se na sebe přestal uchváceně dívat
Zželelo se mu vlastní krásy v zahradě rajského plynu


Zázraky na hladině nezčeřené vody
Zázraky vřezané do bříšek prstů připomínající mapu zapomnění
Vítr cuchá holkám žebra a ovívá se jimi do bezvědomí
V apatii pozdního v(e)čera