Kousnutí do nového života

Anotace: Při návštěvě Prahy setkal jsem se s bytostmi. Jedna zaujala mou pozornost svými anomáliemi a energiemi, až nakonec jsem nechal prostoupit té touze, a nechal napít ji své krve. Vzácná bytosti, můj příteli... Žij navěky!

Dvě malé ranky na zápěstí zbyly,
to v čajovně s tou bytostí jsme byli.
Dvě ranky po zubech oné bytosti,
i když v temném oděvu chodí, je dobrák od kosti.

Říká mi, že člověk není,
říká mi i že upír není.
Je to sice bytost co má ráda krev,
a pít krev je jako duše zpěv.

Právo na život má, i když spánek předstírá.
Kdo chtěl by soudit? Vždyť ona Bohu je oddaná.
Já rád tu bytost mám a dvě ranky na ruce,
když kousnout jsem se nechal, srdce mi bilo prudce.

To okamžik byl k nepopsání,
zná jen ten, co rád má krve sání.
Kdo chtěl by říci, že to bytost zla je,
s ohněm o svou duši hru smrti hraje.

Nejsem z těch, co soudit chce tu bytost,
ani nad ní neprojevuji lítost.
Mezi lidma v nevědomí, pomáhá jim s osudy,
vždyť ta bytost lásku potřebuje... Proč říkáte: "OBLUDY!"?

A tak dvě ranky na zápěstí mám,
velmi potěšen jsem, že tu bytost znám.
Dvě ranky, co vnímám při svém bdění,
touha v duši předstírat své snění.

To dar z Boha od bytosti z Boha,
skutečná vzpomínka a nejen prázdná slova.
To dar z Boha a hlasů v nitru přibývá...
Co nám z toho Otče i Matko vyplývá???