Někde na rozhraní tmy a ledového pekla
Z jader mrtvých světů, ze živoucího světla
Přebývá on
Zrodila se ona
Tiše umírá
a
Čeká
Nezlomený údělem, vysilován chtíčem
Živena ohněm, neskonale jasná
Připravený na smrt
V rozpuku mládí
Ošklivý
a
Krásná
Nasává sílu, aby přežil další věky
Plane, rozdává sebe sama
Hle, na pojídače dětí
V ústrety mu letí
Kus
po kuse
ji sžírá
Jak to bude trvat dlouho?
Neplač, musíš doufat
Určitě jednou zhyneme?
I takový je osud
Vždy?
Ne
Ale u hvězdy to tak bývá
Co se stane potom?
Putování, získáme-li sílu
Co když pozbudeme víry?
Pak nenajdeme cestu
až na okraj
všehomíru
dál od černé díry
Nemám slov... :)
01.09.2014 09:44:14 | Barčík
Děkuji za návštěvu a komentář. Ale to, že nemáš slov je dobře nebo špatně? :-)
01.09.2014 10:39:33 | Firren
Tak to je dost netradiční, ale hodně hodně pěkné. Nikde jsem nic podobneho neviděla.
15.01.2014 13:16:33 | Daniela
Díky moc, ale já nejsem básník, snad se ti bude líbit i něco z mé prózy :-)
15.01.2014 13:39:27 | Firren
Tak to je pro mě novinka. A musím napsat, že příjemná. Takhle pojatou báseň jsem tu ještě nečetla. Krásně rozehrané mysli dvou bytostí současně. Nabízí se mi otázka. Netrpíš ty tak trochu rozštěpem osobnosti? :D Moc se mi to líbilo. Dík za to, že ses mi mihnul a já si tak mohla přečíst tohle. A určitě budu pokračovat dál. :O)
14.01.2014 17:56:45 | Tichá meluzína
Nevím, jedna moje polovina mě nabádá zajít za cvokařem, druhá ji v tom urputně brání, tak je nechávám, aby si to vyřídily mezi sebou, stojím nezúčastněně stranou, a počkám si, kdo vyhraje ;-)
15.01.2014 13:38:40 | Firren
Doufám, že ta druhá. Protože o lidské mysli toho víme jen velice málo. Je to neprobádaný vesmír, který si žádá svobodu. Nelze ji nacpat do pragmatických tabulí. :O)
15.01.2014 13:48:09 | Tichá meluzína
Zvolil jsi dost zvláštní cestu, ještě si s ní tak docela nevím rady, ale ocenil jsem její jisté novátorství. Rozhodně ale je O NĚČEM...
13.01.2014 00:03:17 | aravara