Vítr unáší mé myšlenky
do jiných světů
a změněné se vrací
od sněhu zkřehlé
rozpálené z pouště
ale pořád mé
jen mé
Jsi v nich propletený
jako v pavučině
nechávám Tě letět
ale vždycky se mi vrátíš
s chmýřím bodláků
mně se to docela líbilo, i když ve druhé sloce bych byl pro malé "tě", aby to tak netrčelo.
29.06.2014 13:32:43 | Benátčan