Odhalení

Anotace: po rozchodu...

Všechno v těle se mi svírá,
jen když na něj pomyslím
a pak vidím, jak se vzpírá
a smutek hned pocítím.
Nerozumím tomu, co se tady děje.
Proč to dělá, proč se mi směje?
Nechápu to a on to ví,
avšak nic mi nepoví.
Proč mi tohle jenom dělá,
vždyť já bych ho ráda měla.
Když to však chce takhle, budež,
já ho jen nechci v hlavě, kruciš.
Nebudu se mu vnucovat
a dlouho ponocovat.
Přeju si, ať mě klidně nechá spát,
ať mu můžu konečně sbohem dát!!!
Jistěže by bylo lepší,
kdyby byl náš konec hezčí.
Ale to by se musel vyjádřit
a znovu si mě přiblížit.
Prot bych určitě nebyla
a lásku bych mu slíbila.
Je vážně super, to já vím,
jen už mu to nepovím.
Nemůžu ho dostat z hlavy
ani s jidlem ani hlady.
Ty jeho vlasy, dlouhé a tmavé,
a k tomu ty oči, tak nádherné.
To je vážně ďábelská kombinace,
která mě provází ve všech mých snech.
K tomu ta postava a sportovní talent,
ten kdyby chtěl, moh by mít harém.
Má trochu prudší povahu,
říkají všichni v odhadu.
A já na to - ano,na první pohled snad,
ale uvnitř je to člověk, co až na dno krach.
Mám z něj pocit, že neví, co chce
a vlastně ani to, kdo vůbec je.
Potřebuje někoho, kdo se o něj postará,
pomůže mu a život mu poskládá.
Je velice nevyrovnaný a to je šptané,
potřebuje převážit k jedné straně.
Ráda bych mu pomohla a dala mu šanci,
on mě však odmítá a nechce mě v rámci.
Je to složité a ještě taky bude,
musím jen doufat v hvězdu naděje.