Zase tu o polednách stáli žatci,
jak strážci v Akkonu.
Slunce se válelo po pastvinách,
léto přidávalo polena do kamen,
brodily jsme se v potu.
A žatci, jak armády v Ardenách kosily.
Bělavé košile jim zpívaly píseň o síle,
o moudrosti věků.
Nikdo nevystřelil, neumíralo se.
To léto se život stával nekonečným.
A někde na cestě, tam v dáli,
čekala Naděje na Lásku.
Mně se moc líbí, hlavně ty běavé košile co zpívaly, to se ti povedlo, jsou krásné. Brodili jsme se v potu, má být s měkkým i, brodili všichni, vy, ne jen ženy a potom žatci zase kosili, ne kosily. Jinak se mi to líbí i přes ty chyby , je to pro mě příjemná věc.
31.07.2014 16:31:35 | Benátčan