Rozmarný podzim

Podzim do korun stromů pláče,
slzy po kmeni lehce stékají.
Zahalen do mlhy, plachý jako ptáče,
vydechl mrazivý dech po kraji.

Jiřinky zvadlé smutně hlavy kloní,
chtěly nás svojí krásou potěšit.
teď už jim ale hrana zvoní,
příští rok rozkvetou, budou žít

Nahradily je však barvy jiné,
krajkoví palet zářivých.
Zlacený odstín révy vinné,
čokoládové hroudy na polích.


Vrány se hádaj letos jako loni,
zorané pole chlebem příštím voní.