Krve mnoho, krve spousty

Anotace: Bičuj mne!Týrej mne!Ovaž mi zápěstí trnitým drátem! Jen nevinný ať je spasen. Uhoď...

Bičuj mne!Týrej mne!Ovaž mi zápěstí trnitým drátem!
Jen nevinný ať je spasen.
Uhoď mě pěstí do očí!
Až mi krvavé slyny zaskočí.

Až rudá krev bude stékat po bělostné tváři,
Až husí kůže přeběhne mi po duši,
teprve pak poznám co je bolest.

Sputaná rzí prolezlou lží,
to pouta pekelná zdají se být,
jen už pokoj v duši chci mít.

Prřivaž mě tím ostnatým drátem na rozpalená kamna.
Elektický proud svede mi do těla.
Celá bych se chvěla,
nebýt přelámaných kostí,
co skryty jsou pod kůží.

Slyš!Už opět úzkost kráčí blíž,
Už cítíš její dech,
dává si na zpěch.
Její krok doprovází smyslný zpěv.

Pak jako papír, jako kuz hadru,
hodíš mě k chladu.
Ležím v bahně, co mučených tu bylo mnoho.
Bahno s krví smísené,
tvoří barvy nevinné.

Klam, toť nádherná věc býti,
nechte mě opět klamně sníti.
Krásnou představu o světě mít,
přec se mi che z toho světa blít.

Vyprskávám z mých plic rudou hmotu!
Toď krev se dere ven!
Tak pojďte všichni sem!
Podívat se na tu trosku.
Vytrhané havraní vlasy,
co kdysi byli jako zlaté klasy,
jen tu tak teď leží,
jako to tělo nevinný.

O čem to zpívá?To vím jen já a ty.
Ty? To znamená My? Ne, Jen já a bolest.