Lázně a delikty

Anotace: dřív než bych si vzpomněl, že mi naskočila husí kůže, její pohled mi byl bolestnou připomínkou, že vím proč jsem tady a jak jsi se zrodil, aby ses naučil milovat.

Vše bylo na první pohled v naprostém a ladném nepořádku, tichá klička gest a velké ústupky tomu malému společníku času.

Kdyby o ní básník tkal pohledem slov nějakou zmínku, láska by pryštila do všech koutů.

A tak se člověk učí milovat. 

 

Na palubě pilotního  můstku, zasvěcení stojí v pozoru a klidně usínají na vavřínech věku.

Milodary se vydávají vstříc plavbě za novou budoucnost.

Žijeme jen jednou ve prospěch těch o kterých se nepíše.

 

Vzdáváme se sami sobě jako nějaká výzva klesající k úplňku.

Všimla jsi, že artikuloval věci sousedící jen v její hlavě.

Krása a patrnost jejich jednání byla panenská a bezprostřední.

 

Miluji ji, neboť mne učí jak být celistvým.

Možná jsme všichni jen v jedné bublince plné prchavých iluzí.

Ovšem když se na mě usmívá blahem tetelící na líci ve svíci vidím věčnost.

 

Ve dvanácti letech jsem se zrodil pro fantazii.

Je mi dva a dvacet a poznávám poprvé Vesmír.

Jestli se má stát něco zázračného, budiž tak učiněno.

 

Ve věrném soupětí vteřin bojujeme o stálost.

Když se naučili ti dva milovat, velká ctnost usadila obzor.

Z něj se vylévaly do nekonečna se vylévající paprsky.

 

Míza se zdvojila na jejich počest a život měl vůni bělostné radosti.

Trikolóra hrála do všech stran a rozkoš plynula ze života a do života se navracela.

Mezi miliony světelných let se naděje na smrt ztrojnásobila.

 

Právě zahlédnutý obraz mezi ohnutými světly omráčení spoutanosti.

Spusta malých výčitek které obrábějí přítomnost nepochopitelností.

Mizející oka pramenů bez myšlenek mizející enkláva strachu.

 

Litanie za svět zítřka probíhá.

Na krátký uzávěr němých klíčníků vteřin

bubnující záblesky nezranitelnosti

Touha vidět život a jeho svět v rozzářených barvách.

 

 

                              -----------------------           ----------------           ------------------------------           --------------

 

Vše bylo na první pohled v naprostém a ladném nepořádku
tichá klička gest a velké ústupky tomu malému společníku času.
Kdyby o ní básník tkal pohledem slov nějakou zmínku
láska by pryštila do všech koutů.
A tak se člověk učí milovat

Na palubě pilotního můstku
zasvěcení stojí v pozoru a
klidně usínají na vavřínech věku

Milodary se vydávají vstříc plavbě za novou budoucnost
Žijeme jen jednou ve prospěch těch o kterých se nepíše

Vzdáváme se sami sobě jako nějaká výzva klesající k úplňku
Všimla jsi, že artikuloval věci sousedící jen v její hlavě.
Krása a patrnost jejich jednání byla panenská a bezprostřední

Miluje ji, neboť jej učí jak být celistvým.
Možná jsme všichni jen v jedné bublince plné prchavých iluzí
Ovšem když se na mě usmívá blahem tetelící na líci ve svíci vidím věčnost

Ve dvanácti letech jsem se zrodil pro fantazii.
Je mi dva a dvacet a poznávám poprvé Vesmír.
Jestli se má stát něco zázračného, budiž tak učiněno.

Ve věrném soupětí vteřin bojujeme o stálost.
Když se naučili ti dva milovat, velká ctnost usadila obzor.
Z něj se vylévaly do nekonečna se milující paprsky.

Míza se zdvojila na jejich počest a život měl vůni bělostné radosti.
Trikolóra hrála do všech stran a rozkoš plynula ze života a do života se navracela
Mezi miliony světelných let se naděje na smrt obelhávala něčím po spalujících jistotách a vášních půlnoci.

Právě zahlédnutý obraz mezi ohnutými světly omráčení spoutanosti
Spusta malých výčitek které obrábějí přítomnost nepochopitelností
Mizející oka pramenů bez myšlenek mizející enkláva strachu

Litanie za svět zítřka probíhá
Na krátký uzávěr němých klíčníků vteřin
bubnujících záblesků nezranitelnosti

Touha vidět život
a jeho svět
v rozzářených barvách
plné spektrum počitku

Rozbřesk
Návštěva z jiných staletí
Umírající něha
Křídla mrazivé nespoutanosti

Ledové chvění absolutna
Pečet hvězdokup a imploze supernovy
vážka v úbočí břidlicových hor
její oči jsou plameny planet

 

------

 

Na první pohled a jako poprvé po životě zrození počátku

lad na pohledech navždy vydělených ze samoty

tiché klíčové památné ochvění

 

Miluji tě a mám s tebou jen pár chvil

vždy budeme mít radost že jsme na světě

 

Zdají se mi věci a ty se mi nezdáš

bojují mi v hlavě hlasy a tvé přísahy

potom už jenom neshledání

 

Kolísám ač věřit chci

myslím na tebe jsi tam kde jsou oni

budeme svoji na onom světě ?

 

Jakém světě ? Tamtom ?

Hodlám se ptát ještě nějakou chvíli

Myslíš že budeme pak zase sami

 

Nikdy nejsme sami

Nesnaž se mne vyjádřit

Nesnaž se to vyjádřit

 

Přichází to samo

za oponou věků

když se nedíváš

 

Potom už jenom mlýn

havěť a strakapoudi

jsou tam

a je tam i dým

 

Myslím že vím

že mne miluješ

otupím tě rozume

 

Jsi tam ? Nejsi ?

kdo vstoupí

půjde dál

 

On vstoupil

A Vy ?

 

--------------      ---------------           -----------

 

 

 -------------------------------------------