Stříbrná lucerna
jíž
zakryjí
měnavé závoje
smutku
posílá mi
svůj vzkaz,
jež se
rozlomí
o žaluzie
mého bytí,
na tisíce
světelných atomů,
luštím ted
na stěnách
magická
leporela,
která mi
chladivou nocí
promítnou
život
na plátno duše,
samota dusí,
jak
štiplavý dým
a oči
neslzí jen
ze skupenství jeho,
otevřu okno
a pohledím
vzhůru,
snad
zaženu
konečně
svou
noční můru...
no to kdybych věděl sám to nevím bylo také to snad tak jsem na tom stejně
03.02.2007 11:57:00 | chalcedon
hele.. jak se zaháněj můry. ? to bychchtěla taky vědět.. dej mi nějakou radu. pls :)
03.02.2007 11:01:00 | Zamilovaná do nezamilované doby